Těžké časy kamakiho

Tento článek možná berte spíš jako můj menší výlev, jelikož si zde nemám možnost někomu úplně zplna postěžovat. Jak už jsem psala v jednom z předešlých příspěvků, práce kterou dělá kamaki spočívá v tom, že mluví s kolemjdoucími a zve je do své restaurace. Já k tomu ještě rozdávám vizitky, ukazuji a vysvětluji co máme v menu, doprovázím hosty ke schodišti, které vede na střešní zahradu a s odcházejícími zákazníky se loučím podáním ruky. Dá se říct, že existují různé styly jak můžete tuto práci vykonávat. Co se týče plážových barů a restaurací, kamaki jsou zde více vlezlejší - zastaví vás přímo na ulici a podávají si s vámi ruku, ptají se odkud jste, přihodí pár frází ve vašem jazyce a pokud vypadáte, hladově či žíznivě, posadí vás na nějaké volné místo. Existují tu i cluboví kamaki, kteří zastavují především slečny procházející kolem, stoupnou si jim do cesty a snaží se je ukecat, aby šly do toho a toho clubu tancovat. Já často tyhle lidi rychle obcházím, protože je to už na mě trochu moc.

No a jak je to se mnou? Někdy mám tu práci ráda a někdy ji naopak nesnáším. Mám ráda, když se někdo zastaví na menší pokec, potřebuje poradit nebo se prostě jen chová mile když mu ukazuji menu a vedu ho do restaurace. Na druhou stranu, poslední dobou mi začalo vadit to neustálé opakování stejných frází celý večer a to, že za celou tu dobu tady prochází tolik lidí, že často zapomínám tváře a nejsem si jistá, zda ten a ten člověk už v naší restauraci před pár dny byl, nebo jestli si jsou jen tolik podobní. Navíc, před dvěma dny jsme měli fakt hodně málo hostů a to i přesto, že jsem rozdala nejvíc vizitek a že lidé slibovali, že přijdou, ale pak se už nevrátili. To pak nastoupila celková  frustrace.  V téhle vesnici je tolik různých taveren a barů, že někdy je dost těžké v takové konkurenci obstát. Nadto naše retaurace je hned na začátku, takže lidé se prvně chtějí projít a pak až jít na jídlo, jenže než to celé projdou, narazí na nějakou dobrou nabídku a už tam zůstanou. Takže také nevýhoda umístění. Šéf si občas stěžuje, což mojí celkové blbé náladě ještě víc dodá. No ale řikám si „take it easy“, pokud se něco po*ere, můžeš kdykoliv odjet zpět, takže no stress a užívat si :) Jinak celkově si myslím, že v téhle branži jsou na tom lépe muži. Dá se říct, že jsem doteď potkala snad jen 1-2 kamaki ženského pohlaví, které v tom byly opravdu dobré. V mnoha ohledech jsou muži vtipnější a důvtipnější, navíc mohou lichotit ženám a na to je „dostat“.  Nedávno jsem se tu seznámila s jedním klukem, který dělá barového kamakiho a ten je v tom opravdu dobrý.

Tak snad to tu už nějak doklepu do konce. Zbývá něco málo přes měsíc, půlku pobytu mám za sebou. Hlavně získat potvrzení o praxi, dostat zaplaceno a pak se můžu s klidem vrátit do milované Prahy, která mi poslední dobou stále víc chybí.

Mějte se, V.