Od všeho trochu

5.8.13

Geia sas! (Ahoj!)

I když se tu poslední dobou nic tak zajímavého nedělo, tak jsem se rozhodla napsat aspoň kratší pelmel článek. Co tu vlastně celé dny dělám? No popravdě ani nevím, ale stejně tu čas utíká hrozně rychle. Většinou ráno chodím na nákup abych měla na dva dny co v ledničce,  potom jdu buď na pláž nebo do kavárny na internet. Občas se stavím za holkama z Česka, koukám na film nebo spím po propařené noci  :) Popravdě posledních pár dnů bylo na párty bohatých – chodila jsem ven jak s holkama tak s několika francouzskými turisty nebo se známými co tu mám. Následující den byl pak samozřejmě absolutně marný – strávený v posteli snažíc se usnout (což je při těchhle vedrech přes den nemožné) a pak se celý den usmívat v práci, i když jsem se cítila pod psa.  Už tu mám ale zaběhlý nový rytmus, kdy chodím spát kolem druhé/třetí  hodiny a předtím už ani nejsem unavená.

Jinak v práci potkávám často celkem fajn a zajímavé lidi. Tuhle jsem se loučila se zákazníky, když jsem si všimla, že jeden z nich má na triku nápis „PRAGUE“ a pod tím kresbu města. Hned jsem se ho vyptávala, jestli tam byl, že jsem taky z Prahy. Angličan se v tu ránu rozkecal, že prý je to jedno z jeho nejoblíbenějších míst na zemi a jak moc se mu tam líbilo. Nedávno jsem se dala do řeči s jedním procházejícím chlápkem taky z Anglie a když jsem mu oznámila, že jsem z Česka, nemohl vyjít z údivu – prý v Praze byl nespočetněkrát,navštívil i několik dalších českých měst,  miluje naše pivo a jeden večer mi dokonce přišel ukázat triko s logem Pilsner Urquell.  No prostě blázen :) Ale člověka to potěší a docela se mi v tu chvíli po rodném městě postesklo. Když už jsme u těch turistů, jednoznačně u mě vedou právě Angličani. Jsou strašně milí, usměvaví, hned se s vámi dají do řeči a rádi pochválí. Člověku to vždycky dodá trochu elánu, což je při téhle práci dost potřeba. Na druhé straně nemusím moc ruské zákazníky, jsou hodně vybíraví, koukají dost na ceny a porovnávají. Navíc často nerozumí a odmítají mluvit anglicky, což bývá dost problém, a celkově bývají nesympatičtí až neurvalí. Naštěstí ale existují vyjímky…¨

Další story je o tom, jak jsem se musela domáhat své poctivě odpracované výplaty z minulého zaměstnání. Bylo mi řečeno, že peníze z hotelu dostanu na konci července. Bylo mi jasné, že to nebude tak snadné a začala jsem se po penězích shánět už týden před koncem měsíce. Stelios mi po telefonu řekl, ať zavolám za pár dní. Když jsem to ale udělala, telefon mi vytípnul a na moje další zmeškané hovory neodpovídal. Rozhodla jsem se tedy vykašlat se na mobily a zajít za ním osobně. Avšak ve chvíli když jsem přišla do hotelu, jen mě odbyl a ať prý přijdu v 10 hodin večer. Na moje námitky, že to jsem ještě v práci, neodpovídal.  O dva dny později jsem to šla zkusit znovu. To už byl klidnější a oznámil mi, že část dostanu ještě tentýž večer. Marná sláva, když jsem za ním pak opravdu přišla, nebyl tam, prý že odjel do Heraklionu. Čekala jsem ještě něco přes hodinu než jsem se opravdu smířila s tím, že mi dnes nic nedá. Svoje štěstí jsem zkusila ještě další den – a ejhle, boss překvapen mým příchodem vytahuje štos bankovek z kapsičky a odpočítává správnou částku. Že mi prý dá půlku a pro ostatní si mám přijít příští týden. Hurá hurá už žádné šetření a suchý chleba! :D Měla jsem hroznou radost, protože jsem to vůbec nečekala. Tak teď z něj vymámit ještě tu druhou polovičku a už na tohoto nečestného člověka můžu navždy zapomenout.

S holkama jsme si říkaly, že bychom mohly vyrazit na nákupy do Heraklionu a taky na výlet do na Knossu. Bylo by celkem fajn, podívat se taky někam jinam :) Uvidíme jak to dopadne.

Koukám, že z krátkého článku je nakonec  docela velký sloh, tak snad nebudete líní si to přečíst :D

Pac a pusu, V.

PS: přidávám pár fotek co jsem vyhrabala v mobilu :)

Můj bodyguard jménem Buddy, který mi vždy dělá společnost při práci....I takhle :)