Na vážkách...

Ahoj! 

Po delší době píšu nový příspěvek. Ani nevím, čím mám začít. Poslední týden jsem byla v práci od 7:30 do 17:00 (někdy i dýl) a nutno říct, že to bylo dost náročné a vyčerpávající. Dělala jsem většinu věcí sama ve spěchu, běhala mezi barem, kuchyní, bufety a do toho mi pan majitel zadával různé úkoly jako mopování nebo čištění. Nedalo se to skoro zvládat. Do práce jsem se ráno vůbec netěšila a byla ve stresu.
Včera se stala jedna věc, která definitivně změnila moji vůli zde zůstat. Při nalévání horké vody do vodní lázně na bufety, mi upadla na zem konvice a vystříkla mi do obličeje, na krk a dekolt. Zpanikařila jsem, snažila se lít na sebe studenou vodu, ale cítila jsem, jak místa žhnou a nepomáhá to. Co teď? Bylo mi jasné že musím k doktorovi, přece nechci mít přes tvář nějakou ošklivou jizvu od popáleniny. Řekla jsem uklízečce, jestli by tam nepočkala a já upalovala do prvního medical center, které jsem uviděla. Naštěstí to dlouho netrvalo a už se mi věnoval jeden doktor, který mi místa potřel nějakou mastí, dal mi předpis na dva krémy, jimiž si mám popáleniny potírat. Já za to vyplázla 100 Euro :( Ale co, zdraví je přednější.
Po návratu do hotelu jsem se ještě vzpamatovávala z šoku. Co mě ale dostalo, byl fakt, že pan majitel (kterému bylo řečeno co se mi stalo), se vůbec nezajímal jestli jsem v pořádku a až klienti hotelu mi to vynahradili, když za mnou přišli a dělali si o mne starosti.

Jako by to byl osud, asi 15 minut po mém příchodu do hotelu slyším jak mi zvoní mobil. Nějaké řecké číslo, tak jsem to vzala. Ozval se mužský hlas, prý že je to manažer hotelu, ve kterém jsem se před 2 týdny ucházela o místo, a že hledají zaměstnance, tak jestli bych měla zájem. V tu chvíli mi to přišlo jako spasení. Byla jsem přesvědčená, že už tu nadále nechci zůstávat. Později toho dne jsem se rozhodla dojít si do hotelu sama a získat více informací. Dozvěděla jsem se, že by mě vzali, ale problém je s ubytováním, jelikož jsou plně obsazení. Pověděli mi, že mám dnes přijít na zkoušku, aby viděli jak umím pracovat v týmu. Jestli to bude oka, tak to bydlení prý nějak zařídí. Tak jsem na to zvědavá. Tenhle hotel je uplně jiná kategorie než kde jsem teď. Jsou tam bohaté bufety, číšníci chodí v uniformách, tak očekávám, že budou mít i větší nároky na personál. Takže dnes se ukáže a já se musím rozhodnout. Martina na tom taky prý není psychicky nejlíp, zatím od nich nedostala ani peníze, i když jí slibovali, že do 20. jí je dají. Teď si navíc musí hledat byt, protože se musí vystěhovat z hotelu. Tak si řikám, že snad raději odsud prchnout než bude pozdě. Dneska to sice bylo o něco lepší, protože po týdnu přišla Katarina a nebyla jsem aspoň na vše sama. Momentálně nevím, jak se rozhodnout tak, aby to bylo to nejlepší pro mě. Co byste udělali vy na mém místě? :)