21.6. 2013
V posledních dnech zažívám menší krizi, hlavně z toho
jak je tu člověk sám a každý den probíhá skoro identicky. Prostě mě mrzí, že tu
není s kým si ten pobyt více užít.
Práci vždy nějak přežiju, sice to není to, co bych si dokázala přestavit
dělat dlouhodobě (popravdě ani ty 3 měsíce ne :D),
ale alespoň to není nic náročného. Už mě nebaví se samotná potloukat ulicemi a
po obchodech nebo sedět v kavárně. Snad se to časem nějak změní.
Jinak alespoň jednoho malého společníka jsem si tu našla.
Celou minulou noc bylo za mými venkovními dveřmi slyšet zvláštní zvuky jakoby
tam byl nějaký pták. Ráno jsem vylezla snažíc se najít zdroj toho divného
křičení. K mému údivu jsem našla za bednou klimatizace malé koťátko, které
bylo hrozně vystrašené a ne a ne přestat plakat. Dala jsem mu do misky mléko a
snažila se ho bez úspěchu nalákat k sobě. Když jsem pak později potkala
Martinu, která bydlí v pokoji vedle mě a pracuje v jiném hotelu,
řekla mi, že už je trochu ochočené a nechá se i pohladit. Včera večer si to už
trůnilo na spadlém ručníku venku před našimi pokoji a už se nechalo hladit i ode
mě. Tak alespoň nějaká radost tady :)
UPDATE: Koťátko se již stalo naším regulérním spolubydlícím, leze nám do pokojů a spí v ručnících. Zatím ho úspěšně schováváme před majitelem, jelikož nevíme, jestli by ho nevyhodil.
Tady je pár fotek našeho zlatíčka:
Žádné komentáře:
Okomentovat