19.6.2013
Občas za svůj život potkáme lidi, kteří nám tak nějak
přirostou k srdci, a kteří nám již svou přítomností zpříjemňují nějakou těžkou či neznámou
situaci. A prostě cítíte, že oni tu zkrátka měli být a je to osud. Zrovna o
dvou takových jsem se dnes rozhodla napsat.
Helen a John jsou starší pár z Anglie kolem šedesátky, který se
v našem hotelu ubytoval ještě předtím než jsem nastoupila. Mají za sebou
dvacet let řidičských zkušeností, kdy spolu procestovali spoustu zemí, vyznají se
v mnoha evropských metropolích a z jejich vyprávění je vidět, že řízení je
jejich velká vášeň. John se se mnou už od začátku často bavil na baru a vlastně
zná téměř celý příběh o tom jak jsem se dostala za prací do Řecka. Oba spolu
byli i v Praze před několika lety a se zájmem se mě ptají na různé
zajímavosti ČR jak historického tak
kulturního rázu. Vždy jim ráda vyprávím nebo něco více povím. Tento pár však
není vyjímečný jen svojí přátelskostí a jakousi pozitivitou, která z nich čiší,
a kterou je snadné se nakazit. Fakt, že jsou spolu již tolik let a stále se
drží za ruce když jdou na procházku nebo si dají pusu na dobrou noc, je pro mě
krásný a obdivuhodný. Ráda bych, abych v budoucnu měla také takový hezký
vztah s člověkem, se kterým budu žít :).
Vtipné na tom, ovšem je to, že podle všeho jsou to velice odlišní lidé. John se
rád jen tak sebere a objíždí ostrov autobusem, aby objevil nějaká zajímavá
místa, Helen na druhou stranu raději tráví většinu času u bazénu pod
slunečníkem. Helen kouří, John nikoli. John je přirozeně výřečný i
s lidmi, které zná pár minut, Helen spíše poslouchá, občas přihodí vlastní
zkušenost. Přesto jsou spolu a skvěle se doplňují. Někdy prostě nejde o to
najít člověka, který vám absolutně ve všem rozumí a který je takový jací jste
vy, ale o to mít ho rád takový jaký je, být tolerantní a dávat si navzájem
určitou volnost. Tomu se pak říká láska. A mně nezbývá než doufat, že můj vztah
bude alespoň z poloviny tak krásný jako mají Helen a John.
PS: K minulé
aféře: Mladík byl z vězení, kde strávil asi 24 hodin, propuštěn a včera se
svými kamarády šťastně odletěl domů. Mimochodem, kromě M. mu z dostat se
z vězění pomáhal i John, který pro něj i svědčil. Jeho komentář
k tomu mě až dojal: Udělal jsem to, protože já sám bych byl rád, kdyby mým
dětem v těžké situaci někdo pomohl.
Žádné komentáře:
Okomentovat