Jednou dole, jednou nahoře :)

Omlouvám se za nedostatečný přísun článků v poslední době. Bylo toho moc a hlavně jsem sem nechtěla psát něco, co není ještě jisté.  Hlavní novinkou je to, že jsem opustila svou předchozí práci a nastoupila jsem do restaurace ve vesničce Koutouloufari, která je od Hersonissosu vzdálená asi 10 minut chůze. Nový šéf se mnou vyřídil všechny nezbytné papíry, takže teď už můžu říct, že jsem legální pracovník :). Jinak posledních pár dní v hotelu bylo dost hektických.  Nejen, že jsem se měla rozhodnout, co dál, ale musela jsem to i oznámit manažerovi a poté zůstat ještě dva dny dokud nesehnali někoho nového. Bylo toho na mě fakt dost. Tečku za tím udělal manažer, který mi v předvečer mého stěhování oznámil, že bych se měla nejlépe přestěhovat už tu samou noc, že se hotel naplní. Cože a to mi jako říkáš až teď? Kdybych se nestěhovala, tak si budu muset najít přes večer nové bydlení?? Mé přesvědčení odejít pak utvrdila poslední snídaně, kterou jsem připravovala,  byla jsem sama na plný hotel, měla jsem  doplňovat bufety, uklízet a mýt nádobí, nejlépe všechno najednou :D Takže bye bye Vasso, snad mě čekají lepší zítřky než tady :)

Ten samý den jsem se nastěhovala do pokoje, který mi sehnal nový šéf za 150 euro na měsíc a za tu cenu jsem spokojená. Sice to není nic extra, spíše starší vybavení, ale na dva měsíce je to tak akorát. Mám teď skoro celý den volno, začínám v práci až od 6, avšak bohužel zde v budově není internet, takže musím zevlit před hotelama kde jsem pobývala, nebo jít do nějaké kavárny, jenže to už si tam člověk musí aspoň něco dát. A to při mém rozpočtu není každý den možné. Učím se tu i nakupovat jídlo za levno, sice večeře mám v restauraci, ale to bývá až po 11.hodině večerní a bez menšího jídla před tím prostě nevydržím.

Jinak předevčírem jsme konečně vyrazily s ostatníma holkama z Česka na párty a bylo to super, rozhodly jsme se z toho udělat tradici a chodit ven každou sobotu. Hersonissos je opravdu párty ráj, v jedné jeho části jsou to samé bary a kluby, kolem třetí hodiny noční jsem zde potkala tolik ožralých lidí (nejen opilých, ale vážně namol!) jako nikdy v Praze :D Martina si našla také novou práci v prodejně se zmrzlinami a zmraženými jogurty a musím říct, že jsem si našla novou závislost – zmrzlina z jogurtu je snad ještě lepší než normální zmrzka! :)

A jeden malý postřeh z mého pobytu v Řecku: Pokud na vás každý den pokřikuje číšník z restaurace jak se máte, kam jdete, nebo se s vámi snaží navázat nezávaznou konverzaci, je často úplně od cesty myslet si, že vás chce sbalit nebo že se mu vážně líbíte. Ve skutečnosti je jeho práce dávat se do řeči s kolemjdoucími a později je „nenápadně“ zvát do své restaurace. Takže konec iluzím mladé dámy! :D I když vyjímky potvrzují pravidlo:)

Ciao, V