Lidi na které nezapomenu a kterým bych touto cestou ráda poděkovala

John a Helen, protože mi tu nahrazovali rodiče prvních pár dní co jsem přijela a byli na mě neskutečně milí

Vangelisovi, našemu kuchaří, který vždycky poznal, když mi nebylo nejlíp a byl na mě hodný po celou dobu mého pobyt. Navíc skvěle vaří a jeho zásluhou se moje sbírka cdček rozrostla asi o 10 kusů :)

Miro z Bulharska, co žije v Německu s kamarádem, protože oni mě jako první tady pořádně vytáhli ven a na tu noc v New Yorku se nezapomene! :)

Timotée a Tahovi z Francie, díky nimž jsem zjistila, že ještě existují kluci, kteří dokážou být s holkou jen kamarádi---El Paradiso RULEZ!

Postaršímu páru z Anglie, jenž jezdí do Koutouloufari již 20 let a svojí přítomností a vtipy mi vždycky zpříjemnili čas u vchodu

Paní a pánovi, kteří  mi neskutečně zlepšili náladu, když mi oznámili, že do naší restaurace dorazili díky mému krásnému úsměvu a že je skvělé jak jsou tu všichni na ně hrozně milí.

Na Ariho a Yannise z Niki’s, od nichž jsem dostala spoustu drinků gratis a Yannisovi obzvlášť za to, že mě vždycky dokázal pobavit svojí permanentní „zhuleností“ :D.

Martince, co mi tu pomáhala během celého mého pobytu a se kterou jsem vždycky fajn pokecala a holkám z Prahy za skvělý červencový párty :).

…a možná by se ještě pár dalších lidiček našlo, hlavně ti, kteří mi u vchodu dokázali zvednout náladu úsměvem a udělali to tak pro mne ještě o kousíček snazší  :)

Bilancování...

S posledními dny zbývajícími do mého odletu stále častěji přemýšlím nad tím, co všechno se tu událo a jakými zkušenostmi jsem si tu prošla. A musím říct, že za ty tři měsíce jsem prošla určitým vývojem, na jehož konci se teď nacházím a čekám na to, až se budu moct posunout zase o něco dál. Přijde mi, že můj čas tady opravdu nadešel v pravou chvíli a není toho moc, co bych od tohoto pobytu mohla více dostat či očekávat. Ale přesto jsem z toho (myslím) vyždímala maximum :)

Pár čísel:

Pokud v průměru přišlo do restaurace 40 lidí mým vchodem za večer, a třetina z nich byly děti, potom jsem každý den potřásla rukou 27 lidem, za týden to bylo 189 podání rukou, za měsíc cca 756 a za celý můj pobyt tedy neskutečných 1512!

Slova „parangelía“, „thank you very much“, „hello, how are you?“ jsem tu použila nespočetněkrát.

Pokud jsem za každý večer cca 5x vysvětlovala menu zákazníkům, potom celkově to bylo 280x, takže teď už můžu říct, že ho znám do puntíku nazpaměť

Zhruba 60x jsem vylezla půlkilometrový kopec nahoru a dolů (občas me sice někdo vzal na motorce, ale to je zanedbatelné číslo)…Už chápu z čeho mě každej den tak bolí nohy :/

________________________________________________________________________

Co mi Kréta dala a vzala:

Dala mi:

• nové zážitky a zkušenosti
• více sebevědomí v komunikaci s lidmi
• překonání sebe sama - hodně věcí se mi nechtělo zpočátku dělat, ale teď už jsem si prostě zvykla
• jak přežít každý den s minimálním rozpočtem – ano, už vím, že to jde
• naučila jsem se být sama třeba v kavárně a už si nepřipadám tak divně
• nové přátele z různých zemí
• pár vrásek od každodenního koukání do slunce bez brýlí při práci (:()
• fakt, že jsem to všechno se vztyčenou hlavou zvládla a že i zdánlivý introvert může být dobrý v kamaki „umění“

Vzala:

• možná nějaká kila, i když zase takový rozdíl oproti začátku to není
• spoustu vody, kterou jsem tu za ty tři měsíce v těch vedrech vypotila
• pěkných pár centimetrů kůže, kterou jsem si v průběhu pobytu stačila spálit
• slamák, jenž jsem ztratila a doteď nevím kdy a kde se to stalo
• dala nám naší kočičku Lucky co nám přinesla štěstí, ale následně nám ji zase vzala :/